Zajímavosti

Výcvikem vodících psů se zabývám již 15 let, pozorně sleduji celou problematiku i u svých kolegů, a tak si troufám tvrdit, že nejčastějším důvodem pro vyřazení psa z výcviku je postižení kyčelních kloubů - tzv. dysplasie. Jde o vývojové onemocnění, a i když predispozice k němu je vrozená, nelze toto onemocnění spolehlivě rozpoznat u štěňat minimálně do osmého měsíce.

Zkoušela jsem štěňata rentgenologicky prověřovat ve třetím, sedmém a poté dvanáctém měsíci a spolehlivost dobrého nálezu u malých štěňat není velká. Je pravda, že se dá odhalit vážné poškození kyčlí, ale různá překvapení při rentgenování v jednom roce věku nás mohou potkat.
Je smutnou skutečností, že právě plemena, která se běžně používají k výcviku vodících i asistenčních psů, jsou právě dysplasií kyčelního kloubu postižena ve velké míře.
Na to, proč tomu tak je, není jednoznačná odpověď. Mnoho chovatelů je toho názoru, že za to hodně může příbuzenská plemenitba. Je pravda, že pokud začneme studovat rodokmeny například všech retrieverů, tak se společných předků rodičů téměř vždy dopátráme.

Vystudovala jsem Vysokou školu zemědělskou a v zootechnice jsme se učili o tzv. heterozním efektu. Zjednodušeně: potomci dvou čistokrevných, ale různých plemen vynikají v některých vlastnostech, především ve zdravotním stavu. Pojem užitkové křížení je znám z chovatelství již dávno. Běžně se dnes používá např. u některých hospodářských zvířat. Zpravidla se využívají pouze potomci z první generace a s těmi se již dále chovatelsky nepracuje.
Ve výcviku vodících psů se na celém světě běžně používají kříženci labradorského a zlatého retrievera. Též dost známí jsou kříženci labradora a královského pudla, ti se používají hlavně v Austrálii.
Křížení čistokrevných plemen mě zajímá, protože je-li to cesta, jak produkovat zdravé jedince s dobrou povahou, je to cesta správná. Samozřejmě i hezký vzhled je důležitý, protože každého potěší, když mu psa někdo pochválí, a sám má z něho dobrý pocit.
Chtěla bych se s vámi podělit o své zkušenosti na tomto poli.

Při produkci štěňat z křížení jsem vždy vycházela z rodičů s PP s prověřenou povahou a zdravotním stavem.
Nejméně postiženým retrieverem, co se týká kloubů, je flat coated retriever. Proto jako otce jsem zvolila krásného, zdravého a pohodového jedince tohoto plemene. Matkami se staly dvě zlaté retrievřice, jedna labradorka, jedna německá ovčanda, jedna australská ovčanda. Australská ovčačka se ještě poté stala nevěstou zlatého retrievera.

Zdravotní stav potomků z těchto spojení je výborný a ve zdraví kyčelních kloubů jednoznačně převyšuje v průměru čistokrevné jedince. Povahy jsou samozřejmě různé. Nejklidnější jsou potomci zlatého retrievera a flata. Tři z nich vodí lidi s kombinovaným handicapem. Vzhledově to jsou fenky velmi líbivé, vypadají jako černé goldenky. Potomci labradorky a flata jsou všichni krátkosrstí, v podstatě vypadají více jako původní pracovní labradoři - štíhlejší, na vyšší noze, ne tak široké hlavy, jako je tomu u současného výstavního typu. Povahově jsou dost jemní, někteří se kvůli přecitlivělosti vyřadili, nepřičítám to však samotnému křížení, ale matce labradorce, která má dost jemnou povahu. Ze spojení německé ovčandy a flata se narodila štěňata s typem srsti ovčáka i s typem srsti flata. Lépe zdravotně i povahově vyšli jedinci více v typu flata. Povahově vykazují hodně z chování i stylu vodění německého ovčáka. Nehodí se rozhodně ke klientům tak univerzálně jako kříženci retrieverů, ale svým vybraným pánům slouží dobře.
Potomci australačky a zlatého retrievera jsou velmi hezká zvířata, typově však zcela nejednotná, což se, pravda, dalo očekávat. Většina štěňat typově po mámě skončila v rodinách a cvičí se s nimi agility. Typově po tátovi se hodí na výcvik vodících i asistenčních psů. Potomci australky a flata jsou ještě příliš malí na to, abych je mohla posoudit, tak uvidíme.



Fotografie

  • Kříženka 1 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Kříženka 2 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně

Popis: Černá fenka, kříženka zlatého retrívra s flat coated retrívrem, hlava s aportem a postava. Postavou tito kříženci vždy připomínají více matku - goldenku, všechny čtyři fenky, které z tohoto vrhu pracují, mají velice dobré klouby a vynikající aporty.



  • Filip 1 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Filip 2 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně

Popis: Dvě fotografie zachycují hlavu a postavu patnáctiměsíčního křížence - australský ovčák x zlatý retriever. Pes Filip je mohutný impozantní pes (34 kg, aniž by byl při těle). Dá se říci, že vypadá spíše jako zlatý retriever ve zvláštním grošovaném kožichu - je barvy bluemerle bez bílého límce. Má úžasně vyrovnanou povahu a pracovitost. Drží se svého člověka a jeho jediným zájmem je mu vyhovět. Bylo by skvělé, aby takových psů bylo více.



  • Kříženci 1 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Kříženci 2 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Kříženci 3 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Kříženci 4 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně

Popis: Na těchto čtyřech fotografiích jsou kříženci australského ovčáka a flat coated retrívra. Zde je jim právě půl roku a mají za sebou první orientační RTG kyčlí - všichni s výborným výsledkem.
Povahově asi jeden pejsek na vodění nebude - je příliš dominantní. Všechna tato štěňata jsou v tzv. red-merle barvě. To znamená, že na bílém podkladě jsou hnědě grošovaná. Následující fotografie zachycuje jejich matku - australského ovčáka s PP FCI. Na jediné výstavě, kterou jsme absolvovali - mezinárodní -, dostala r.CAC. Oficiální vyhodnocení kyčlí má negativní.

  • Matka kříženců zvětšit fotografii, otevře se v novém okně


Další kříženci:

  • Další kříženci 1 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Další kříženci 2 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Další kříženci 3 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Další kříženci 4 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně


Moc ráda cvičím flat coated retrievery. Jedná se o plemeno z retrieverů nejzdravější, nejmilejší a též se u něj nesetkávám s bázlivostí, jako je tomu občas u labradorů či zlatých retrieverů. Mně osobně se i nejvíce líbí jeho tělesná stavba. Je to plemeno na vyšší noze než ostatní dva zmínění retrievři a díky tomu je jejich pohyb ve vodiči příjemnější.
Jednu nevýhodu však pro práci vodícího psa mají: Povolená barva je u nich černá nebo tmavě hnědá. Jelikož však část žadatelů o vodícího psa jsou lidé se zbytky zraku, kteří v převážné míře lépe zaznamenají siluetu světlého psa, zatoužila jsem, aby flatíci byli i světlí. Dočetla jsem se, že se občas skutečně narodí žlutý (zlatý) flat, ale jelikož je to barva nepovolená, dál se s těmito pejsky v chovu nepracuje a žádný chovatel se jimi nechlubí.
Začala jsem po nich pátrat a sen se mi splnil: Stala jsem se majitelkou pejska a fenky nepříbuzných zlatých flatíčků. Chtěla jsem je začít odchovávat, ale osud krutě zasáhl a o fenku jsem přišla. Zbyl mi tedy pouze pejsek, který je nesmírně milý, klidný, výborně aportuje a má vynikající výsledek prvních RTG DKK (úhel 110). Snad mu najdu nevěstu, a když ne, tak bude určitě dobře sloužit svému budoucímu páníčkovi.
Jmenuje se Garp a ze stejného vrhu mám ještě jeho dva hnědé sourozence, Gastona a Gáju.



  • Flatíci 1 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Flatíci 2 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Flatíci 3 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně
  • Flatíci 4 zvětšit fotografii, otevře se v novém okně