Představení

Srdečně vás vítáme na našich stránkách. Jsme výcviková škola zabývající se vlastním odchovem, výchovou, výcvikem a předáváním vodicích psů lidem s těžkým zrakovým i kombinovaným handicapem. Úzce spolupracujeme se spolkem Doteky naděje z.s., se kterým pořádáme zejména soustředění s vodicími i asistenčními pejsky, jejichž náplní je kromě zábavy i nutné procvičování dovedností čtyřnohých pomocníků; dále víkendové pobyty a soutěže v různých regionech ČR. Samozřejmostí je i pohlídání pejsků v době nemoci či dovolené pána a všestranná podpora klientů v jejich soužití se čtyřnohým přítelem.

Hlavním cvičitelem naší společnosti je Ing. Helena Nerglová, která se této profesi věnuje již 26 let. Za tuto dobu vycvičila a předala již 122 psích pomocníků. 18 z nich pracuje u lidí s jiným než zrakovým handicapem, ostatní jsou psi vodicí.

Většinou cvičíme v počtu tří cvičitelů – tedy moje sestra Ivana Nejedlá, syn David Nergl a já, Helena Nerglová. Příležitostně spolupracujeme s dalšími cvičiteli. Protože za práci naší výcvikové školy zodpovídám především sama, v závěru výcviku pracuji s každým jednotlivým psem a klientem. Aby každý pejsek získal potřebnou praxi při vodění, máme také zcela nevidomé dobrovolníky, kteří nám v závěru psy tzv. „procházejí“.

Členství v IAADP

Jsme plnohodnotnými členy mezinárodní organizace IAADP se sídlem v USA. Tato škola sdružuje jak výcvikové školy, které se zabývají přípravou všech tzv. pomáhajících psů, tak klienty těchto škol a jejich příznivce.

Organizace IAADP má vypracované standardy výcviku, které jsme se zavázali dodržovat.

Více si můžete najít na stránkách iaadp.org (externí odkaz).

Helena Nerglová

Kynologií se zabývám od svých čtrnácti let. Postupně jsem měla dva německé ovčáky a dvě dobrmanky. Bavilo mě s nimi pracovat a docházela jsem pravidelně na cvičiště tehdejšího Svazarmu. Skládala jsem s nimi zkoušky a také se účastnila kynologických soustředění a závodů. Jeden z mých ovčáků, který s námi žil v bytě, se velmi upnul na mého velmi těžce kombinovaně postiženého bratra. Prakticky se od něj nechtěl hnout. Pomáhal mu. Nesmírně mě to zaujalo.

Vystudovala jsem Vysokou školu zemědělskou a poté třísemestrální nástavbové studium na Karlově univerzitě – speciální pedagogika pro zrakově postižené. V té době jsem se již věnovala výcviku vodicích psů jako zaměstnanec SONSu – ve výcvikovém středisku v Jinonicích. Zde jsem získala hodně zkušeností a po osmi letech se rozhodla zkusit to s několika dalšími lidmi sama.