Nejběžnější praxe ve výcvikových školách je následující: zakoupí se štěně (štěňata) od chovatele ve věku kolem osmi týdnů a to se předá do rodiny, která se přihlásila jako dobrovolnická a chce se amatérsky výchovou pejska zabývat. V jednom roce věku potom odevzdá dorostence zpátky do organizace, kde pejsek projde veterinárním vyšetřením včetně RTG kloubů a poté je zařazen, nebo také není, do výcviku.
Osm let jsem pracovala v organizaci, kde to takto probíhalo. Štěňata se svými pěstouny docházela či dojížděla přibližně jednou za šest týdnů na cvičiště a pěstouni zde dostávaly instrukce a doporučení, jak k pejskovi dále přistupovat a jak ho správně vést. Zároveň zde měli cvičitelé přeci jen možnost vypozorovat některé vlastnosti svěřených štěňat.
Vřelý dík patří všem rodinám i jednotlivcům, kteří se rozhodli tímto způsobem pomáhat, za jejich snahu, ač finanční odměna je za tuto náročnou činnost velmi malá.
Nicméně nabyla jsem za léta praxe v oboru přesvědčení, že výchova štěněte je naprosto stěžejní a že patří do rukou zkušeným cvičitelům – vychovatelům. Rodiny, často naprostí začátečníci, které si pejska berou, aby si zkusily, jaké to je pejska mít, než si pořídí svého, či aby splnily tužbu dítěte mít štěňátko a nezavázaly se na několik let apod., by neměly v náročném procesu přípravy vodícího či asistenčního psa mít místo.
Pokazí-li se něco zásadního, jako je například „přivolání“ u štěněte, již nikdy to nejde zcela napravit. Zkušený cvičitel psa určitě „srovná“. Je to však pouze dočasné a u nového, méně zkušeného pána, který má navíc handicap, se všechny nešvary zažité v nejútlejším mládí opět objeví.
Za další – mladý pejsek prožívá veliký stres při přechodu z bytu svého pěstouna do kotce výcvikového střediska. Další zátěž jej čeká opět za pár měsíců, a to při přechodu ze střediska do rodiny svého nového pána. Tomu druhému přechodu nelze zabránit a normální zdravý pes, samozřejmě, zátěžové situace musí zvládat. Myslím, že je ale dobré, když alespoň ta první změna prostředí a pána je eliminována. Zvláště pak některá plemena i jednotlivci můžou častými změnami životních podmínek velmi trpět.
V menších výcvikových organizacích je možné jít cestou, kdy se cvičitel zabývá pejskem od jeho narození až do předání klientovi. Touto cestou jsme se rozhodli jít. Kromě odborného vedení budoucího studenta je výhodou i perfektní znalost každého jednotlivce, celé jeho životní historie a všech detailů jeho povahy i zdraví.
Předávat klientovi pejska, se kterým jste pracovali od psího miminka a někdy byl členem vaší domácnosti třeba i dva roky, je hluboký prožitek a je to něco úplně jiného, než když máte pejska svěřeného pouze do výcviku.