Samotný výcvik speciálních dovedností čtyřnohého pomocníka začíná, až když je na něj konkrétní jedinec psychicky zralý. Obvykle je to ve věku kolem jednoho roku. Někdy se stane, že již desetiměsíční pejsek si svým chováním doslova „řekne“ o přidělení většího dílu práce. Častější však je, že si budoucí pomocník potřebuje užít „dětství“ o něco déle, a tudíž výcvik může začít klidně i u pejska starého rok a půl.
V té době je již téměř ukončen fyzický vývoj a štěně se přehouplo do mladého dospělého jedince. I z puberty bývá již venku. Přestává mít sklony okusovat věci a dochází ke zklidnění a ustálení tempa jeho přirozeného pohybu.
Osobně mám názor, že začít více zatěžovat psa o něco později než v jednom roce věku je pro samotného pejska, ale i pro budoucího majitele lepší. (Ing. Helena Nerglová)
Mluvíme zde samozřejmě o výcviku speciálních dovedností potřebných pro vodění člověka se zrakovým handicapem, případně o speciálních cvicích pro lidi s jiným handicapem. Běžný výcvik a správné chování musí mít pejsek vstupující do této fáze již pevně zažité. Pokud tomu tak není, musí se samotný výcvik odložit či dokonce u některých nezvládnutých cviků je lépe adepta z dalšího výcviku vyřadit. Tak je tomu například u cviku „přivolání“ z každé situace či neschopnosti odpoutat pozornost od kolemjdoucích psů.
Nemá vůbec cenu, aby cvičitel driloval mladého psa „přivolání“ tvrdšími metodami. Pokud není tento nejnutnější cvik přirozeně budován u štěněte nebo pokud dokonce mladý pejsek zjistil, že je rychlejší než člověk a může si z něj dělat legraci, již nikdy to nezapomene. Schopný cvičitel ho přivolání naučí, ale u svého budoucího majitele brzy odhalí jeho handicap a nevhodné chování (utíkání) se vrátí.
Samotný speciální výcvik trvá nejméně šest měsíců, velice často však déle. Opět je třeba vycházet z dispozic konkrétního jedince. Každý zvládá zátěž jinak a vzhledem k tomu, že pro psí pomocníky se lépe hodí psi s jemnější povahou než „tvrďáci“, je potřeba postupovat s rozmyslem a sledovat, aby nebyl pejsek přetížen a odrazen.
Cílem výcviku je, aby pejsek vodil člověka s rutinou, tj. aby nemusel o své práci příliš přemýšlet, aby ho nevyčerpávala a nestresovala, zkrátka vžil si takový pohyb a chování, jako by jeho člověk, který je vedle něj, byl jeho součástí. Jen takto připravený pes může být opravdovým pomocníkem na mnoho dalších společných let.
V průběhu výcviku nebo alespoň k jeho konci je potřeba vědět, ke komu konkrétní pejsek půjde. Ideální je, když je možná určitá spolupráce. Dvojice si již na sebe může postupně zvykat a klient si může říct, co mu vyhovuje, a případně požádat o docvičení některých nestandardních úkonů. (např. vyhledání bankomatu, označování bílých čar, které jsou někde místo chodníku, chůze po opačné straně krajnice apod.)
Na závěrečnou prezentaci zveme zástupce úřadů a organizací, které na pořízení psího pomocníka přispěly. S pejskem si již pracuje jeho budoucí pán, nikoliv cvičitel, protože cílem naší práce není pouze vycvičený pes, ale spolupracující dvojice – člověk a jeho pomocník.